Main menu:

Ad vocem art

Pochybuji, že jsem umělec. Nevlastním ono bezbřehé sebevědomí, inherentní ryzím umělcům. Neobdivuji svoji osobu a dílo, poněvadž se sobě nelíbím a své schopnosti nepovažuji za nadprůměrné. Baví mě ale zkoušet, zda své nápady a představy dokážu vrazit do nějaké formy. Jsem spíš vynálezce a objevitel než umělec, jenže objevuji spíš dozadu než dopředu. V mých věcech je hodně literatury, fabuluji nekontrolovaně do té míry, že si náměty

častěji píšu než kreslím. Jsem literát, vyjadřující se malbou a grafikou, protože neumím psát. Leda snad aforismy.

Příčí se mi prodávat obrazy, což podle obecných měřítek asi znamená, že nejsem umělec-profesionál. Nevadí mi prodat grafiku, protože je rozmnožitelná, ale obraz považuji za jedinečný a žádné peníze mě nemohou za ztrátu té jedinečnosti utěšit. Pokládám za neštěstí, živit se obrazy, být na nich finančně závislá; mě osobně by to připravilo o tvůrčí svobodu. Nesdílím názor, že kardinálním motivem malíře je být úspěšným, finančně úspěšným favoritem teoretiků a obchodníků s uměním.

Jsem kvartální tvořič. Měsíce neudělám čárku, ale když přijde ten čas, dělám měsíc, dva i tři ve dne v noci, a když už jsem skoro na dně a tuším, že bych se zbláznila a rozpadla – najednou vím, že až v té krizi konečně začínám tvořit jak chci a teprve teď že by to bylo ono. Jenže vlastní těleso i duch mě právě v tomto bodě zradí, nemohu hýbat rukou, ani už pořádně nevidím, jsem nadoraz. Pár dní se z toho dostávám, stávám se poznenáhlu zas tak nepříjemně normální, až nemohu uvěřit, že ty nové objekty vůkol jsou moje dílo. Pak zase čekám, až znova přijde ten čas a znova bude všechno pryč. Proto se domnívám, že moje tvorba má k umění daleko, poněvadž se mi ještě nepodařilo překročit tu svou mez. Možná jednou, dvakrát až čtyřikrát jsem byla blízko. Tak snad příště…

Kateřina Slavíková

Ad vocem art (translation František Jungwirth)

I doubt whether I am an artist. I do possess that boundless self-esteem so typical of “genuine” artists. I admire neither myself as a person nor my work inasmuch I don´t like myself and do not regard my abilities as being above the average. However I enjoy trying to find a form for ideas that come to my mind. Thus I am more likely an inventor, a discoverer than an artist – surprisingly I usually discover more when looking backwards than forwards. A lot of literary background can be found in my work as I make out my subjekt more often in writing than drawing them up. I am a writer expressing herself by means of pictures and graphic art, because I don´t know how to write. Perhaps aphorisms at the most.

I really dislike to sell pictures, that is to say I am not a professional according to our Czech standards. I don´t mind selling free-hand or apllied graphic art pieces – they can be duplicated. But a picture is unique and no money can make up for the loss of this uniqueness. I think it is a misfortune to make one´s living on pictures, to be depedent upon such earnings. As for myself it would deprive me of creative independence. I do not share the view that to become a financially successful favourite of theorists should be the dominant motive of an artist.

I a mam occasional painter. For months I do not do a stroke of work but at last the right moment comes. I paint day and night for a month, for two even three and when I am almost absolutely done for and fear I might go mad and fall to pieces, all of a sudden I feel I am beginning to paint the way I want to – only now it would be the real thing. But as a rule my mind and body let me down just at that moment, I am not able to move my hand and have a

poor eyesight – I am simply exhausted. Afterwards I sleep for a few days and gradually return to normalcy. And I am so normal and different that I cannot believe it was me who painted all these pictures. And then I wait again till the right time comes – and the outcome is the same as it was before. That is why I believe these pictures still have a long way to art because I have not yet exceeded the limit I had set to myself. Perhaps there are one, two, for works had come close. Let´s hope I´ll manage to do it next time.